neděle 4. ledna 2015

Tvořili jsme v prosinci

Už loni jsem přemýšlela nad tím, že bych mohla zveřejňovat to, co tvořím s dětmi ve družině. Třeba někdo poradí něco nového, nebo se někdo inspiruje tím, co tvoříme, co já vím.
Mám dojem, že jsem se už několikrát zmiňovala, že od září 2014 pracuji na místní základce jako vychovatelka v družině v šestém oddělení a zde mám děti ze  třetích a čtvrtých tříd. Bohužel, většina dětí nechce něco dělat a přitom na mě tlačí vedení, ať s dětmi něco dělám. A co teď? Jsem velmi ráda, že tam mám alespoň pár (vážně pár) dětí, které chtějí něco dělat a aj samy chodí, jestli bychom mohli něco vyrábět, tvořit nebo jestli si něco zahrajeme.

A tak jsem tvořili v prosinci.



Jako první, jak jste si všimli, tam andílky, kteří nakonec ... Vypadali jako příšerky z Halloweenu. Velmi mě to zklamalo, že k tomu nedokáží přistupovat zodpovědně, ale chápu, fantazie je veliká, ale přeci jen, když se řekne, že budeme dělat andílky, tak se snažím, aby to jako andílek vypadalo (děkuji těm čtyřem slečnám, které ve družině mám, že alespoň ony udělaly andílky). A také se není čemu divit, když jsem před Vánoci chtěla, aby si je všichni odnesli domů, vzaly si je jen holky. Kluci se doma pochlubit nechtěli, za to, jaké příšery udělali. Že se divím.

K tomuto tvoření jsem "donutila" všechny, kdo byli ve družině.








Jako druhé jsme spolu s dětmi tvořili znovu andílky. Tentokrát za pomoci harmoniky z papíru, čtvrtky a vaty. Vše jsem poté přilepila na velký modrý papír a dokreslila trumpety.. Myslíte si, že tohle dělali aj kluci? Jasně, chtěla jsem po nic, aby udělali z papíru harmoniky. Zbytek jsem dělala já. Ne, že bych jim nevěřila, že by to nezvládli, když oni nechtěli. Nic nechtějí, nic je nebaví..... Ale tak, nedělala jsem to celé sama, hodně mi pomáhala jedna slečna. Děkuji!



Týden před Vánoci jsem dětem říkala: "Děti, příští týden si vytvoříme sněžítka. Přineste si malou skleničku s víčkem a nějakou figurku. Zbytek mám já."

Překvapivě si malou skleničku přineslo jen jedno dítě. Překvapivé co?


Jojo, miluji, když mohu ty ošklivé vchodové dveře, které máme do družiny něčím ozdobit. Hodně na internetu se objevovali sněhuláci, kteří byli buď na dveřích, nebo na ledničce. Také proč ne. Je to hezká ozdoba, zapojí se do toho aj děti a velmi je to baví. Tedy alespoň moje malé slečny to bavilo, když jsem jim řekla, co mají dělat... A takovýto máme výsledek. 


 A to bych nebyla já, kdybych neudělala nějakou výzdobu do oken. Bohužel musím říct, že jsem neudělala výzdobu domů, což mě velmi mrzí, ale moje mamka nemá ráda sobíky a přitom se mi tak povedli. (za šablonku vděčím jedné paní z facebooku, děkuji za ní, i když byla mrňavá :D)


1 komentář:

  1. To vypadá moc krásně, hlavně ti sobíci. Některé děti tvoří rády a některé vůbec, vidím to doma na mladším sourozenci.

    OdpovědětVymazat

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život - John Lennon