Růže z Origami

Jednoho rána, když otevřela oči a líně vstala, nevšimla si.
Vydala se do koupelny. Podívala se do zrcadla, jako každé ráno. Jenomže dnes... Dnešek byl něčím jinačí. Měla takový zvláštní pocit.
Zavrtěla hlavou. ´Ne, vše je při starém,´ pomyslela si.
Sklonila se k umyvadlu, aby si umyla obličej a lépe viděla.

Podívala se znovu do zrcadla. Až teď si všimla, že na zrcadle je přilepený lísteček.
Přečetla si ho.
´Na polštáři? Co to??´ zakroutila hlavou a vrátila se do pokoje, aby se převlékla.
Když chtěla odhodit své pyžamo na postel, problesklo ji hlavou ten lísteček.
Podívala se na polštář.
A skutečně!!!

Na polštáři ležela malá, ale přesto překrásná růžička. Kdo by jí to mohl jen položit na polštář, když žije sama a od bytu má klíče jen ona???
Vzala růžičku do rukou. Prohlédla si jí.
"Origami růžička, ta je překrásná," řekla polohlasem a začala růžičku, až skoro tisknout k sobě. Ale opatrně, aby se jí nepomačkala.
"Děkuji ti anděli," řekla a zasnila se.

Probrala se ze snění. Podívala se na hodiny, visící nade dveřmi,
"To už je tolik???" vylekaně se oblékla, a vyběhla na chodník a utíkala na autobus.
---
"To je ale krásná růžička, " ozvalo se za ní.
"Děkuji, od někoho jsem jí dostala, Tome," odpověděla.
"Hm... Víš co???" zeptal se Tomáš.
"Nevím, co???"
"Puč mi tu růži," a vzal si jí od ní.
"Co to děl..." nedořekla. Tom byl rychlejší. Vzal sponu, kterou měla ve vlasech a odložil jí stranou. Růži jí dal do vlasů.
"Takhle ti to moc sluší," řekl Tom a odešel.
Usmála se. A začala se věnovat své práci.
---
o pár hodin později
Za celou dobu, co je v práci, ji všichni řekli, že jí to sluší.
Předtím si jí nikdo nevšímal. Ale teď...
"Od koho máš tu růžičku???" zeptala se Petra.
"Nevím, ráno jsem jí našla na polštáři, " odpověděla.
"Hmm.... taky bych nějakou uvítala," řekla Petra.
Usmála se.
---
Všichni se rozešli domu.

Doma, jelikož bylo pozdě, šla spát.
Ráno se opakovalo to, co předchozí den.
Další růže.

Tak to šlo den, co den. Týden co týden. Měsíc co měsíc...
Růží už měla tolik, že pomalu nevěděla, kam je má dávat. Připadalo jí, že si jí Tomáš všímá čím dál, tím více, a když na něj promluví, je vidět na jeho tvářích mírná načervenalost.

Ten den, kdy měla na polštáři tucet papírových růží, našla v nich lístek s nápisem:
"Stavím se pro tebe.
Moc tě miluji
s Láskou
Tom"

"Tom???" nevěděla, co má dělat... Tom... Mírně zčervenala, usmála se.
"Děkuji,"

Ozval se zvonek.
Lístek držela pořád v ruce a měla jej přečtený snad milionkrát.
Došla ke dveřím. Otevřela.
"Ahoj," řekl návštěvník.
"Tome," vykřikla a skočila mu kolem krku.
"Děkuji, " řekla a v očích měla až slzy.
"Pojď dál," řekla, když Toma pustila.
Bez jediného váhání vešel dovnitř.
Pohled, jenž se mu naskytl, byl neuvěřitelný.
"Ty jsi si všechny ty růže schovala???" zeptal se.
"Ano, jsou totiž hrozně nádherné, a hrozně se moc se mi líbí," řekla. "Jaj," Tomáš trošičku zčervenal.
"To je pro tebe," řekl a podal jí růže.
Tentokrát byli zkutečné.
"Děkuji, " a dala mu pusu.

"Jak tě napadlo vytvořit papírové růže, a jak si je ke mě dával??" neodpustila se zeptat, když byli soulu už mnoho let.
"Origami, myslím ty růže..." začal Tom "jsou jediné, co jsem si zapamatoval ze školy. A také jediné, co jsem kdy uměl..."
"Umíš je vážně krásně," a vzala si od něj další várku růží, přidělala k nim stonky a překrásně je naaranžovala.
Poté si j němu přisedla, schoulila se k němu.
"Moc tě miluji," řekla.
"Také tě miluji," odpověděl, dal jí něžný polibek do vlasů a oba spokojeně usnuli...




28.10.2008