Sen

Stáli tam spolu. Vedle sebe. Jako by to bylo naposledy. Stáli, na tom okraji mostu.
Kolemjdoucí se na ně dívali. Co si asi myslí?
Proč na ně koukají?
Přitiskla se k němu. Objala ho. Jako naposledy? Snad ne.
Musí s ním být! Musí! Jinak umře. Nudou? Ne! Tak strachem?? To taky. Hlavně STESKEM. Je jak malé štěně. Nemůže zůstat sama. Bez něj. Bez něj je tělo bez života. On má její život ve svých rukách.
"Prosím, pojď domů. Je mi zima," promluvila.
"Jdi si sama," řekl chladně.
"Prosím," žadonila "pojď se mnou."
"Na, vezmi si mojí bundu," řekl a dal jí svojí bundu.
Chytl jí kolem ramen, přitiskl si jí k sobě co nejblíže.
"Už je líp?" zeptal se.



"Ano, děkuji," řekla. "Opravdu to chceš udělat???"
Podíval se na ní. "Už ani nevím," řekl. "Jsi tu se mnou, tak se mi nechce."
"Pojďme domů, prosím," začala zase.
"Tak dobře," řekl jí. Slezl z okraje mostu, otočil se, že jí pomůže dolů. Ale nestačil jí podat ruku.
Ona padá..... dolů
Vykřikne její jméno "TAMIII!!!"

"Děje se něco lásko?" ozval se její hlas. Probudil se. Skláněla se nad ním.
"Tami, já myslel, že jsi ..." začal. Dala mu prst na ústa.
"To se ti jen něco ošklivého zdálo, Marku," řekla.
Posadil se. Sedla si vedle něho. Objala ho.
"neboj, bude to v pořádku. Budu spinkat s tebou," řekla a usmála se. Položil jí na polštář vedle sebe a v objetí oba usmáli.

Sny jsou někdy tak reálné, že si myslíme, že v nich skutečně jsme. Nakonec se probudíme a …. Byl to jen zlý sen....